ArabicKeyboard.co

Naučte se číst arabsky: abeceda, samohlásky a výslovnost pro začátečníky

Arabské čtení stojí na několika vzorcích, které se pořád opakují: hrstka tvarů písmen, pár teček, tři krátké samohlásky, tři dlouhé a několik znamének. Tento kurz je probírá jedno po druhém.

Kurz zahrnuje všech 28 arabských písmen, zvláštní tvary a znaménka, která k nim patří — v pořadí, v jakém se obvykle učí. Učí čtení: poznávat písmena a rozluštit vokalizovaná slova. Neučí mluvit, psát ani gramatiku.

V nápovědách k výslovnosti znamená čárka nad samohláskou — „á“, „ú“, „í“ — samohlásku dlouhou: tentýž zvuk, jen držený déle. „di“, „ti“ a „ni“ čtěte tvrdě, jako by tam stálo „dy“, „ty“, „ny“. Zdvojenou souhlásku opravdu držte déle; v češtině se dvojité písmeno často vysloví jen jednou, tady ne. A na konci slova zůstávají „b“, „d“, „z“ i „dž“ znělé — arabština je neodznělčuje, takže „adž“ končí na „dž“, ne na „č“.

Tlačítka „Poslechnout“ přehrávají nahrávky pořízené syntetickým hlasem, takže fungují bez toho, abyste si na svém zařízení cokoli nastavovali.

  • ArabicKeyboard.co vytvořil tyto nahrávky syntetickým hlasem. Žádný recitátor nahráván nebyl.
  • Je to pomůcka pro výslovnost. Není to tadžwíd ani vzor pro recitaci.
  • Když se nahrávka nepřehraje, z kurzu nic nechybí: každé písmeno, slovo i cvičení je na stránce ke čtení.

​

Ukládá se jen v tomto prohlížeči, na tomto zařízení. Nikam se to neodesílá.

ب bá b

Seznamte se s písmenem

ب je zvuk „b“. Sdílí tělo s ت a ث — mění se jen tečky. Naučte se tento jeden tvar a máte skoro tři písmena.

Jeho tvary

  • ب Samostatně
  • بـ Na začátku
  • ـبـ Uprostřed
  • ـب Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

Je to pořád totéž písmeno. Tělo se protáhne tam, kde se napojuje na sousední písmeno.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • بَ ba
  • بُ bu
  • بِ bi

S dlouhou samohláskou

  • بَا bá
  • بُو bú
  • بِي bí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • بْ b أَبْ ab ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • بَيْ baj
  • بَوْ bau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ bba حَبَّ habba ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً ban كِتَابًا kitában ve slově
  • ـٌ bun كِتَابٌ kitábun ve slově
  • ـٍ bin كِتَابٍ kitábin ve slově
  • po tomto písmeni nenásleduje samohláska
  • zdvojená — souhláska se drží dvakrát tak dlouho

Najděte ho ve slovech

  • بَيْتٌ

    bajtun Význam: dům Na začátku

  • كَبِيرٌ

    kabírun Význam: velký Uprostřed

  • كَلْبٌ

    kalbun Význam: pes Na konci

Procvičte si ho

  • Které se čte „bi“?

    Odpověď: بِ — Ano — malé znaménko pod písmenem dělá zvuk „i“.

    Ještě ne. Znaménko pod písmenem je kasra a dělá zvuk „i“. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ب v كَبِير?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — sedí mezi كَ a ير, takže bere svůj prostřední tvar.

    Podívejte se na كَبِير znovu. Po obou stranách ب stojí písmeno, takže není na žádném konci.

Dále: ت — totéž tělo, které jste právě poznali, jen se dvěma tečkami nahoře místo jedné dole. Znaménka, která jezdí na každém písmeni, už máte za sebou.

ت tá t

Seznamte se s písmenem

ت je zvuk „t“. Je to totéž tělo jako před chvílí, jen se dvěma tečkami nad ním místo jedné pod ním. Nic dalšího nového na něm není.

Jeho tvary

  • ت Samostatně
  • تـ Na začátku
  • ـتـ Uprostřed
  • ـت Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ت se napojuje na obě strany, přesně jako ب. Tečky zůstávají nad tělem, ať písmeno stojí kdekoli.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • تَ ta
  • تُ tu
  • تِ ti

S dlouhou samohláskou

  • تَا tá
  • تُو tú
  • تِي tí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • تْ t أَتْ at ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • تَيْ taj
  • تَوْ tau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ tta سِتَّةٌ sittatun ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً tan بِنْتًا bintan ve slově
  • ـٌ tun بِنْتٌ bintun ve slově
  • ـٍ tin بِنْتٍ bintin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • تَمْرٌ

    tamrun Význam: datle Na začátku

  • كِتَابٌ

    kitábun Význam: kniha Uprostřed

  • بِنْتٌ

    bintun Význam: dívka Na konci

Procvičte si ho

  • Které má dvě tečky nahoře?

    Odpověď: ت — Ano — ب nese jednu tečku dole, ت dvě nahoře.

    Spočítejte tečky a všimněte si, jestli stojí nad písmenem, nebo pod ním.

  • Kde stojí ت v كِتَاب?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — sedí mezi كِ a اب.

    V كِتَاب stojí po obou stranách ت písmeno. Zkuste to znovu.

Dále: ث. Ještě jednou totéž tělo, a teď tři tečky.

ث thá th Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

ث je anglické „th“ ze „think“ — to neznělé, vydechované mezi zuby, nikdy „th“ ze „this“. Tři tečky nad už známým tělem.

jako anglické „th“ ve „think“ — špička jazyka mezi zuby; čeština tento zvuk nemá

Jeho tvary

  • ث Samostatně
  • ثـ Na začátku
  • ـثـ Uprostřed
  • ـث Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ث se napojuje na obě strany. Uprostřed slova se tělo zmenší, ale tři tečky zůstávají.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • ثَ tha
  • ثُ thu
  • ثِ thi

S dlouhou samohláskou

  • ثَا thá
  • ثُو thú
  • ثِي thí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • ثْ th أَثْ ath ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • ثَيْ thaj
  • ثَوْ thau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ ththa بَثَّ baththa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً than أَثَاثًا atháthan ve slově
  • ـٌ thun أَثَاثٌ atháthun ve slově
  • ـٍ thin أَثَاثٍ atháthin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • ثَلْجٌ

    thaldžun Význam: sníh Na začátku

  • كَثِيرٌ

    kathírun Význam: početný, hodně Uprostřed

  • أَثَاثٌ

    atháthun Význam: nábytek Na konci

Procvičte si ho

  • Které má tři tečky?

    Odpověď: ث — Ano — tři tečky z něj dělají ث.

    Spočítejte tečky nad každým písmenem. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ث v كَثِير?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — mezi كَ a ير.

    Přečtěte كَثِير zprava doleva: po obou stranách ث stojí písmeno. Zkuste to znovu.

Dále: ج, a s ní nový tvar. Celá rodina ب ت ث je za vámi — jedno tělo, tři písmena.

ج džím dž

Seznamte se s písmenem

ج je zvuk „dž“, jako ve „džbánu“. Otevírá rodinu tří písmen se společným zaobleným tělem: ج ح خ. Posouvá se jen tečka.

jako „dž“ ve „džbánu“

Jeho tvary

  • ج Samostatně
  • جـ Na začátku
  • ـجـ Uprostřed
  • ـج Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ج se napojuje na obě strany. Na začátku a uprostřed je tělo stlačené a ocásek mizí; na konci se zase rozvine.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • جَ dža
  • جُ džu
  • جِ dži

S dlouhou samohláskou

  • جَا džá
  • جُو džú
  • جِي dží

Se sukúnem — bez samohlásky

  • جْ dž أَجْ adž ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • جَيْ džaj
  • جَوْ džau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ dždža سَجَّلَ sadždžala ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً džan تَاجًا tádžan ve slově
  • ـٌ džun تَاجٌ tádžun ve slově
  • ـٍ džin تَاجٍ tádžin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • جَمَلٌ

    džamalun Význam: velbloud Na začátku

  • نَجْمٌ

    nadžmun Význam: hvězda Uprostřed

  • تَاجٌ

    tádžun Význam: koruna Na konci

Procvičte si ho

  • Které písmeno se čte „dž“?

    Odpověď: ج — Ano — to je ج.

    Hledejte zaoblené tělo s jednou tečkou uvnitř. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ج v نَجْم?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — mezi نَ a م.

    V نَجْم stojí po obou stranách ج písmeno. Zkuste to znovu.

Dále: ح — totéž tělo úplně bez tečky a zvuk, který čeština nemá.

ح ḥá ḥ Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

ح je silné, dechové h tvořené hluboko v hrdle — mnohem níž než české „h“. Je to totéž tělo jako ج, bez tečky. Začněte tím, že ho poznáte; zvuk přijde s procvičováním.

silné, dechové h tvořené hluboko v hrdle

Jeho tvary

  • ح Samostatně
  • حـ Na začátku
  • ـحـ Uprostřed
  • ـح Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ح se napojuje na obě strany a mezi začátkem, prostředkem a koncem slova hodně mění tvar. Vyplatí se prohlédnout si všechny čtyři.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • حَ ḥa
  • حُ ḥu
  • حِ ḥi

S dlouhou samohláskou

  • حَا ḥá
  • حُو ḥú
  • حِي ḥí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • حْ ḥ أَحْ aḥ ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • حَيْ ḥaj
  • حَوْ ḥau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ ḥḥa صَحَّ ṣaḥḥa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً ḥan مِلْحًا milḥan ve slově
  • ـٌ ḥun مِلْحٌ milḥun ve slově
  • ـٍ ḥin مِلْحٍ milḥin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • حِصَانٌ

    ḥiṣánun Význam: kůň Na začátku

  • بَحْرٌ

    baḥrun Význam: moře Uprostřed

  • مِلْحٌ

    milḥun Význam: sůl Na konci

Procvičte si ho

  • Které písmeno je to silné dechové h?

    Odpověď: ح — Ano — ح, to úplně bez tečky.

    Sdílí tělo s ج a خ, ale na rozdíl od nich nenese žádnou tečku. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ح v بَحْر?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — mezi بَ a ر.

    بَحْر má tři písmena a ح není na žádném konci. Zkuste to znovu.

Dále: خ, poslední z tohoto těla. Jedna tečka, nahoře.

خ chá ch

Seznamte se s písmenem

خ je obyčejné české „ch“, jako v „chlebu“ — jeden z mála arabských zvuků, které máte hotové. Zase totéž tělo, s jedinou tečkou nad ním.

obyčejné české „ch“, jako v „chlebu“

Jeho tvary

  • خ Samostatně
  • خـ Na začátku
  • ـخـ Uprostřed
  • ـخ Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

خ se napojuje na obě strany a chová se přesně jako ج a ح. Kdo přečte jedno z těch tří, přečte všechna tři.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • خَ cha
  • خُ chu
  • خِ chi

S dlouhou samohláskou

  • خَا chá
  • خُو chú
  • خِي chí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • خْ ch أَخْ ach ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • خَيْ chaj
  • خَوْ chau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ chcha سَخَّنَ sachchana ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً chan مَطْبَخًا maṭbachan ve slově
  • ـٌ chun مَطْبَخٌ maṭbachun ve slově
  • ـٍ chin مَطْبَخٍ maṭbachin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • خُبْزٌ

    chubzun Význam: chléb Na začátku

  • نَخْلَةٌ

    nachlatun Význam: datlovník Uprostřed

  • مَطْبَخٌ

    maṭbachun Význam: kuchyně Na konci

Procvičte si ho

  • Které má tečku nahoře?

    Odpověď: خ — Ano — tečka nad tělem z něj dělá خ.

    ج nese tečku uvnitř těla a ح žádnou. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí خ v مَطْبَخ?

    Odpověď: Na konci — Přesně tak — uzavírá slovo.

    Přečtěte مَطْبَخ zprava doleva a najděte poslední písmeno. Zkuste to znovu.

Dále: د, a s ní něco nového: písmeno, které zastaví spojení.

د dál d

Seznamte se s písmenem

د dělá zvuk „d“. Má jednoduchý tvar a patří do stejné dvojice jako ذ — dělí je jedna tečka.

Jeho tvary

  • د Samostatně
  • د Na začátku
  • ـد Uprostřed
  • ـد Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

د může přijmout spojení od písmene před sebou, ale nikdy se nenapojí na to za sebou. Proto se slova zdají po د lámat.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • دَ da
  • دُ du
  • دِ di

S dlouhou samohláskou

  • دَا dá
  • دُو dú
  • دِي dí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • دْ d أَدْ ad ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • دَيْ daj
  • دَوْ dau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ dda رَدَّ radda ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً dan وَلَدًا waladan ve slově
  • ـٌ dun وَلَدٌ waladun ve slově
  • ـٍ din وَلَدٍ waladin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • دَارٌ

    dárun Význam: dům Na začátku

  • مَدْرَسَةٌ

    madrasatun Význam: škola Uprostřed

  • يَدٌ

    jadun Význam: ruka Na konci

Procvičte si ho

  • Které se čte „du“?

    Odpověď: دُ — Ano — malá smyčka nahoře dělá zvuk „u“.

    Ještě ne. Smyčka nad písmenem je damma a dělá zvuk „u“. Zkuste to znovu.

  • Co je na د zvláštního?

    Odpověď: Nikdy se nenapojí na následující písmeno. — Přesně tak — spojení za د končí a další písmeno začíná znovu.

    Podívejte se znovu na مَدْرَسَة: م se napojí do د, ale z د už nic nepokračuje. Zkuste to znovu.

Dále: ذ — týž tvar s tečkou nahoře a totéž odmítání napojit se dopředu.

ذ dhál dh Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

ذ je anglické „th“ ze „this“ — to znělé. Je to د s jednou tečkou nahoře a ve slově se chová stejně.

jako anglické „th“ ve „this“ — znělé, špička jazyka mezi zuby; čeština tento zvuk nemá

Jeho tvary

  • ذ Samostatně
  • ذ Na začátku
  • ـذ Uprostřed
  • ـذ Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

Jako د přijímá ذ spojení od písmene před sebou a nikdy ho nedává tomu za sebou.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • ذَ dha
  • ذُ dhu
  • ذِ dhi

S dlouhou samohláskou

  • ذَا dhá
  • ذُو dhú
  • ذِي dhí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • ذْ dh أَذْ adh ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • ذَيْ dhaj
  • ذَوْ dhau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ dhdha لَذَّ ladhdha ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً dhan تِلْمِيذًا tilmídhan ve slově
  • ـٌ dhun تِلْمِيذٌ tilmídhun ve slově
  • ـٍ dhin تِلْمِيذٍ tilmídhin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • ذَهَبٌ

    dhahabun Význam: zlato Na začátku

  • تَذْكِرَةٌ

    tadhkiratun Význam: jízdenka Uprostřed

  • تِلْمِيذٌ

    tilmídhun Význam: žák Na konci

Procvičte si ho

  • Které je „dh“, jako v anglickém „this“?

    Odpověď: ذ — Ano — tečka nahoře mění د na ذ.

    Jen jedno z nich nese tečku, a právě to změnilo zvuk.

  • Co má ذ společného s د?

    Odpověď: Nikdy se nenapojí na následující písmeno. — Přesně tak — spojení za ذ končí, stejně jako za د.

    Podívejte se na تَذْكِرَة: تَ se napojí do ذ, ale z ذ už nic nevychází. Zkuste to znovu.

Dále: ر, další písmeno, které se nikdy nenapojí na to následující.

ر rá r

Seznamte se s písmenem

ر je „r“ kmitnuté jednou špičkou jazyka — velmi blízko českému „r“ v „ruce“: jeden kmit, ne rachot. Ocásek se propadá pod linku.

jeden kmit špičkou jazyka, jako české „r“ v „ruce“

Jeho tvary

  • ر Samostatně
  • ر Na začátku
  • ـر Uprostřed
  • ـر Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ر přijímá spojení od písmene před sebou a žádné nedává. Jako د a ذ nechává uprostřed slova viditelnou mezeru.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • رَ ra
  • رُ ru
  • رِ ri

S dlouhou samohláskou

  • رَا rá
  • رُو rú
  • رِي rí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • رْ r أَرْ ar ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • رَيْ raj
  • رَوْ rau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ rra مَرَّ marra ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً ran قَمَرًا qamaran ve slově
  • ـٌ run قَمَرٌ qamarun ve slově
  • ـٍ rin قَمَرٍ qamarin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • رَجُلٌ

    radžulun Význam: muž Na začátku

  • قَرْيَةٌ

    qarjatun Význam: vesnice Uprostřed

  • قَمَرٌ

    qamarun Význam: měsíc Na konci

Procvičte si ho

  • Co platí o ر?

    Odpověď: Nikdy se nenapojí na následující písmeno. — Přesně tak — jako د a ذ spojení přijímá, ale nedává.

    Podívejte se na قَرْيَة: قَ se napojí do ر a pak ي začíná znovu. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ر v قَمَر?

    Odpověď: Na konci — Přesně tak — uzavírá slovo.

    قَمَر končí na ر. Zkuste to znovu.

Dále: ز. Týž háček, s jednou tečkou nahoře.

ز záj z

Seznamte se s písmenem

ز je zvuk „z“. Je to ر s tečkou nahoře a chová se stejně: nikdy se nenapojí dopředu.

Jeho tvary

  • ز Samostatně
  • ز Na začátku
  • ـز Uprostřed
  • ـز Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ز přijímá spojení od písmene před sebou a žádné nedává. Tečka zůstává nad háčkem v každé pozici.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • زَ za
  • زُ zu
  • زِ zi

S dlouhou samohláskou

  • زَا zá
  • زُو zú
  • زِي zí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • زْ z أَزْ az ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • زَيْ zaj
  • زَوْ zau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ zza هَزَّ hazza ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً zan مَوْزًا mauzan ve slově
  • ـٌ zun مَوْزٌ mauzun ve slově
  • ـٍ zin مَوْزٍ mauzin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • زَيْتٌ

    zajtun Význam: olej Na začátku

  • خِزَانَةٌ

    chizánatun Význam: skříň Uprostřed

  • مَوْزٌ

    mauzun Význam: banány Na konci

Procvičte si ho

  • Které se čte „z“?

    Odpověď: ز — Ano — jedna tečka nahoře a zvuk se mění.

    Obě mají týž háček. Tečku nese jen jedno. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ز v خِزَانَة?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — po خِ a před ا.

    ز v خِزَانَة má písmena po obou stranách. Zkuste to znovu.

Dále: س a její řádka zoubků.

س sín s

Seznamte se s písmenem

س je obyčejné „s“. Tři malé zoubky se snadno poznají — a uvidíte je znovu v ش.

vždy neznělé jako ve „snu“, i mezi samohláskami

Jeho tvary

  • س Samostatně
  • سـ Na začátku
  • ـسـ Uprostřed
  • ـس Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

س se napojuje na obě strany. Na konci slova za zoubky následuje široká miska; uprostřed leží zoubky naplocho na lince.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • سَ sa
  • سُ su
  • سِ si

S dlouhou samohláskou

  • سَا sá
  • سُو sú
  • سِي sí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • سْ s أَسْ as ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • سَيْ saj
  • سَوْ sau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ ssa حَسَّ ḥassa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً san دَرْسًا darsan ve slově
  • ـٌ sun دَرْسٌ darsun ve slově
  • ـٍ sin دَرْسٍ darsin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • سَمَكٌ

    samakun Význam: ryba Na začátku

  • عَسَلٌ

    ʿasalun Význam: med Uprostřed

  • دَرْسٌ

    darsun Význam: lekce Na konci

Procvičte si ho

  • Které písmeno je „s“?

    Odpověď: س — Ano — řádka zoubků je س.

    Jedno z nich je jediné tělo s tečkou dole, druhé má tři malé zoubky. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí س v دَرْس?

    Odpověď: Na konci — Přesně tak — uzavírá slovo.

    دَرْس končí na س. Zkuste to znovu.

Dále: ش — tytéž zoubky, se třemi tečkami nad nimi.

ش šín š

Seznamte se s písmenem

ش je zvuk „š“, jako v „šálu“. Tytéž zoubky jako v س, se třemi tečkami nahoře.

Jeho tvary

  • ش Samostatně
  • شـ Na začátku
  • ـشـ Uprostřed
  • ـش Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ش se napojuje na obě strany a chová se přesně jako س. Tři tečky jezdí nad zoubky všude, kde písmeno stojí.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • شَ ša
  • شُ šu
  • شِ ši

S dlouhou samohláskou

  • شَا šá
  • شُو šú
  • شِي ší

Se sukúnem — bez samohlásky

  • شْ š أَشْ aš ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • شَيْ šaj
  • شَوْ šau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ šša رَشَّ rašša ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً šan قُمَاشًا qumášan ve slově
  • ـٌ šun قُمَاشٌ qumášun ve slově
  • ـٍ šin قُمَاشٍ qumášin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • شَمْسٌ

    šamsun Význam: slunce Na začátku

  • مِشْمِشٌ

    mišmišun Význam: meruňky Uprostřed

  • قُمَاشٌ

    qumášun Význam: látka Na konci

Procvičte si ho

  • Které se čte „š“?

    Odpověď: ش — Ano — tři tečky mění س na ش.

    Zoubky jsou stejné. Podívejte se nad ně. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ش v شَمْس?

    Odpověď: Na začátku — Přesně tak — ش slovo otevírá a س ho uzavírá.

    شَمْس začíná jedním z těch dvou písmen a končí tím druhým. Zkuste to znovu.

Dále: ص, první z těžkých písmen.

ص ṣád ṣ Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

ص je blízko „s“, ale těžší a tvořené dál vzadu v ústech. Mění barvu sousední samohlásky, a proto zní hlouběji než س.

jako „s“, ale těžší a tvořené dál vzadu v ústech

Jeho tvary

  • ص Samostatně
  • صـ Na začátku
  • ـصـ Uprostřed
  • ـص Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ص se napojuje na obě strany. Smyčka zůstává; mění se jen ocásek.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • صَ ṣa
  • صُ ṣu
  • صِ ṣi

S dlouhou samohláskou

  • صَا ṣá
  • صُو ṣú
  • صِي ṣí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • صْ ṣ أَصْ aṣ ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • صَيْ ṣaj
  • صَوْ ṣau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ ṣṣa قَصَّ qaṣṣa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً ṣan قَفَصًا qafaṣan ve slově
  • ـٌ ṣun قَفَصٌ qafaṣun ve slově
  • ـٍ ṣin قَفَصٍ qafaṣin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • صَبَاحٌ

    ṣabáḥun Význam: ráno Na začátku

  • عُصْفُورٌ

    ʿuṣfúrun Význam: pták Uprostřed

  • قَفَصٌ

    qafaṣun Význam: klec Na konci

Procvičte si ho

  • Které z nich je ten těžší zvuk?

    Odpověď: صَ — Ano — ص je to těžší.

    Jedno z nich je lehké „s“ a druhé to těžké. Těžké písmeno má uzavřenou smyčku. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ص v عُصْفُور?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — po عُ a před فُ.

    Slovo začíná na ع a končí na ر, takže hledejte mezi nimi. Zkuste to znovu.

Dále: ض — táž smyčka s tečkou a těžká partnerka د.

ض ḍád ḍ Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

ض je těžké „d“, tvořené dál vzadu než د, a ztmavuje samohlásku vedle sebe. Je to ص s tečkou nahoře. Arabštině se někdy říká „jazyk ض“, protože ten zvuk je tak neobvyklý.

jako „d“, ale těžší, a ztmavuje samohlásku vedle sebe

Jeho tvary

  • ض Samostatně
  • ضـ Na začátku
  • ـضـ Uprostřed
  • ـض Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ض se napojuje na obě strany a jde přesně po ص. Tečka jezdí nad smyčkou v každé pozici.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • ضَ ḍa
  • ضُ ḍu
  • ضِ ḍi

S dlouhou samohláskou

  • ضَا ḍá
  • ضُو ḍú
  • ضِي ḍí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • ضْ ḍ أَضْ aḍ ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • ضَيْ ḍaj
  • ضَوْ ḍau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ ḍḍa عَضَّ ʿaḍḍa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً ḍan أَرْضًا arḍan ve slově
  • ـٌ ḍun أَرْضٌ arḍun ve slově
  • ـٍ ḍin أَرْضٍ arḍin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • ضِفْدَعٌ

    ḍifdaʿun Význam: žába Na začátku

  • أَخْضَرُ

    achḍaru Význam: zelený Uprostřed

  • أَبْيَضُ

    abjaḍu Význam: bílý Na konci

Procvičte si ho

  • Které je těžké „d“?

    Odpověď: ض — Ano — ص plus tečka dává ض.

    ص je těžké „s“. Tečka z něj dělá těžké „d“. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ض v أَبْيَض?

    Odpověď: Na konci — Přesně tak — uzavírá slovo.

    أَبْيَض končí na ض. Zkuste to znovu.

Dále: ط, další těžké písmeno a další dvojice.

ط ṭá ṭ Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

ط je těžké „t“: totéž místo v ústech jako ت, ale jazyk leží plošeji a samohláska vedle je tmavší.

jako „t“, ale těžší, a ztmavuje samohlásku vedle sebe

Jeho tvary

  • ط Samostatně
  • طـ Na začátku
  • ـطـ Uprostřed
  • ـط Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ط se napojuje na obě strany a neobvykle skoro nemění tvar. Svislý tah je tam vždycky.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • طَ ṭa
  • طُ ṭu
  • طِ ṭi

S dlouhou samohláskou

  • طَا ṭá
  • طُو ṭú
  • طِي ṭí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • طْ ṭ أَطْ aṭ ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • طَيْ ṭaj
  • طَوْ ṭau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ ṭṭa خَطَّ chaṭṭa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً ṭan نَشَاطًا našáṭan ve slově
  • ـٌ ṭun نَشَاطٌ našáṭun ve slově
  • ـٍ ṭin نَشَاطٍ našáṭin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • طَبِيبٌ

    ṭabíbun Význam: lékař Na začátku

  • مَطَارٌ

    maṭárun Význam: letiště Uprostřed

  • نَشَاطٌ

    našáṭun Význam: činnost Na konci

Procvičte si ho

  • Které je těžké „t“?

    Odpověď: ط — Ano — ط je to těžké.

    Jedno z nich je lehké „t“, které už znáte. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ط v مَطَار?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — po مَ a před ار.

    V مَطَار stojí po obou stranách ط písmeno. Zkuste to znovu.

Dále: ظ. Týž tvar, s jednou tečkou nahoře.

ظ ẓá ẓ Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

ظ je anglické „th“ ze „this“ vyslovené těžce — těžká partnerka ذ, posunutá dál dozadu. Je to ط s tečkou nahoře.

anglické „th“ ze „this“, vyslovené těžším hlasem a dál vzadu

Jeho tvary

  • ظ Samostatně
  • ظـ Na začátku
  • ـظـ Uprostřed
  • ـظ Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ظ se napojuje na obě strany a drží tvar stejně věrně jako ط.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • ظَ ẓa
  • ظُ ẓu
  • ظِ ẓi

S dlouhou samohláskou

  • ظَا ẓá
  • ظُو ẓú
  • ظِي ẓí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • ظْ ẓ أَظْ aẓ ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • ظَيْ ẓaj
  • ظَوْ ẓau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ ẓẓa نَظَّفَ naẓẓafa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً ẓan لَفْظًا lafẓan ve slově
  • ـٌ ẓun لَفْظٌ lafẓun ve slově
  • ـٍ ẓin لَفْظٍ lafẓin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • ظَرْفٌ

    ẓarfun Význam: obálka Na začátku

  • نَظِيفٌ

    naẓífun Význam: čistý Uprostřed

  • لَفْظٌ

    lafẓun Význam: slovo, výraz Na konci

Procvičte si ho

  • Které má tečku nahoře?

    Odpověď: ظ — Ano — tečka z něj dělá ظ.

    Těla jsou stejná. Tečku nese jen jedno. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ظ v ظَرْف?

    Odpověď: Na začátku — Přesně tak — otevírá slovo.

    ظَرْف začíná na ظ. Zkuste to znovu.

Dále: ع — zvuk, který chce nejvíc trpělivosti. Nespěchejte na něj.

ع ʿajn ʿ Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

ع vzniká hluboko v hrdle. Čeština nemá nic takového, takže nečekejte známý zvuk — začněte tím, že poznáte písmeno, a zvuk přijde s procvičováním.

hluboký zvuk tvořený úplně vzadu v hrdle

Jeho tvary

  • ع Samostatně
  • عـ Na začátku
  • ـعـ Uprostřed
  • ـع Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ع se napojuje na obě strany a jeho tvar se mezi začátkem, prostředkem a koncem slova hodně mění. Vyplatí se prohlédnout si všechny čtyři.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • عَ ʿa
  • عُ ʿu
  • عِ ʿi

S dlouhou samohláskou

  • عَا ʿá
  • عُو ʿú
  • عِي ʿí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • عْ ʿ أَعْ aʿ ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • عَيْ ʿaj
  • عَوْ ʿau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ ʿʿa شَعَّ šaʿʿa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً ʿan شَارِعًا šáriʿan ve slově
  • ـٌ ʿun شَارِعٌ šáriʿun ve slově
  • ـٍ ʿin شَارِعٍ šáriʿin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • عَيْنٌ

    ʿajnun Význam: oko, pramen Na začátku

  • مَلْعَبٌ

    malʿabun Význam: hřiště Uprostřed

  • شَارِعٌ

    šáriʿun Význam: ulice Na konci

Procvičte si ho

  • Které písmeno je ten hluboký hrdelní zvuk?

    Odpověď: ع — Ano — to je ع.

    Hledejte písmeno s otevřeným obloukem a dlouhým ocasem. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ع v مَلْعَب?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — sedí mezi لْ a ب.

    Přečtěte مَلْعَب zprava doleva a najděte ع. Po obou stranách má písmena. Zkuste to znovu.

Dále: غ — týž tvar s tečkou a zvuk tvořený skoro stejně hluboko.

غ ghajn gh Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

غ je chrčivé „r“ tvořené úplně vzadu v hrdle. Čeština nemá nic podobného — nejblíž je francouzské „r“ v „Paris“, které většina učících se už někde slyšela.

chrčivé „r“ tvořené úplně vzadu — nejblíž je francouzské „r“ v „Paris“

Jeho tvary

  • غ Samostatně
  • غـ Na začátku
  • ـغـ Uprostřed
  • ـغ Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

غ se napojuje na obě strany a mění tvar přesně jako ع. Tečka jezdí nahoře v každé pozici.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • غَ gha
  • غُ ghu
  • غِ ghi

S dlouhou samohláskou

  • غَا ghá
  • غُو ghú
  • غِي ghí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • غْ gh أَغْ agh ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • غَيْ ghaj
  • غَوْ ghau

S tanwínem — na konci slova

  • ـً ghan فَارِغًا fárighan ve slově
  • ـٌ ghun فَارِغٌ fárighun ve slově
  • ـٍ ghin فَارِغٍ fárighin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • غُرْفَةٌ

    ghurfatun Význam: pokoj Na začátku

  • صَغِيرٌ

    ṣaghírun Význam: malý Uprostřed

  • فَارِغٌ

    fárighun Význam: prázdný Na konci

Procvičte si ho

  • Které má tečku nahoře?

    Odpověď: غ — Ano — ع plus tečka je غ.

    Oba tvary jsou stejné. Podívejte se nad ně. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí غ v صَغِير?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — mezi صَ a ير.

    صَغِير má po obou stranách غ písmena. Zkuste to znovu.

Dále: ف a snazší dvojice.

ف fá f

Seznamte se s písmenem

ف je obyčejné „f“. Jedna tečka nad malou kulatou hlavičkou.

Jeho tvary

  • ف Samostatně
  • فـ Na začátku
  • ـفـ Uprostřed
  • ـف Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ف se napojuje na obě strany. Na začátku a uprostřed hlavička sedí na lince; na konci jí vyroste široká miska.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • فَ fa
  • فُ fu
  • فِ fi

S dlouhou samohláskou

  • فَا fá
  • فُو fú
  • فِي fí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • فْ f أَفْ af ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • فَيْ faj
  • فَوْ fau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ ffa صَفَّ ṣaffa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً fan أَنْفًا anfan ve slově
  • ـٌ fun أَنْفٌ anfun ve slově
  • ـٍ fin أَنْفٍ anfin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • فِيلٌ

    fílun Význam: slon Na začátku

  • سَفِينَةٌ

    safínatun Význam: loď Uprostřed

  • أَنْفٌ

    anfun Význam: nos Na konci

Procvičte si ho

  • Které se čte „fu“?

    Odpověď: فُ — Ano — malá smyčka nahoře dělá zvuk „u“.

    Smyčka nad písmenem je damma a dělá zvuk „u“. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ف v أَنْف?

    Odpověď: Na konci — Přesně tak — uzavírá slovo.

    أَنْف končí na ف. Zkuste to znovu.

Dále: ق. Táž hlavička, dvě tečky a mnohem hlubší zvuk.

ق qáf q Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

ق je jako „k“, ale vzniká mnohem dál vzadu, skoro v hrdle. Dvě tečky nahoře ho odlišují od ف.

jako „k“, ale mnohem hlouběji, skoro v hrdle

Jeho tvary

  • ق Samostatně
  • قـ Na začátku
  • ـقـ Uprostřed
  • ـق Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ق se napojuje na obě strany. Na konci slova klesá do hluboké misky pod linkou — po tom se od ف pozná nejsnáz.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • قَ qa
  • قُ qu
  • قِ qi

S dlouhou samohláskou

  • قَا qá
  • قُو qú
  • قِي qí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • قْ q أَقْ aq ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • قَيْ qaj
  • قَوْ qau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ qqa دَقَّ daqqa ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً qan طَرِيقًا ṭaríqan ve slově
  • ـٌ qun طَرِيقٌ ṭaríqun ve slově
  • ـٍ qin طَرِيقٍ ṭaríqin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • قَلَمٌ

    qalamun Význam: pero Na začátku

  • بَقَرَةٌ

    baqaratun Význam: kráva Uprostřed

  • طَرِيقٌ

    ṭaríqun Význam: cesta Na konci

Procvičte si ho

  • Které má dvě tečky nahoře?

    Odpověď: ق — Ano — ف má jednu tečku, ق dvě.

    Spočítejte tečky nad každým písmenem. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ق v طَرِيق?

    Odpověď: Na konci — Přesně tak — uzavírá slovo.

    طَرِيق končí na ق. Zkuste to znovu.

Dále: ك. Odtud jsou písmena seskupena podle tempa výuky, ne podle tvaru — už nemají společné tělo.

ك káf k

Seznamte se s písmenem

ك je obyčejné „k“ — to běžné, tvořené na patře, ne hluboko jako ق.

Jeho tvary

  • ك Samostatně
  • كـ Na začátku
  • ـكـ Uprostřed
  • ـك Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ك se napojuje na obě strany a mění se víc než většina písmen: samostatně má uvnitř malý tah a na začátku i uprostřed se zplošťuje do prostého háčku.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • كَ ka
  • كُ ku
  • كِ ki

S dlouhou samohláskou

  • كَا ká
  • كُو kú
  • كِي kí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • كْ k أَكْ ak ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • كَيْ kaj
  • كَوْ kau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ kka سُكَّرٌ sukkarun ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً kan سَمَكًا samakan ve slově
  • ـٌ kun سَمَكٌ samakun ve slově
  • ـٍ kin سَمَكٍ samakin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • كِتَابٌ

    kitábun Význam: kniha Na začátku

  • مَكْتَبٌ

    maktabun Význam: psací stůl, kancelář Uprostřed

  • سَمَكٌ

    samakun Význam: ryba Na konci

Procvičte si ho

  • Které se čte „ki“?

    Odpověď: كِ — Ano — znaménko pod písmenem dělá zvuk „i“.

    Zvuk „i“ se píše vždy pod písmeno. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ك v مَكْتَب?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — mezi مَ a تَب.

    مَكْتَب má po obou stranách ك písmena. Zkuste to znovu.

Dále: ل — vysoký háček, který potkáte ještě jednou uvnitř الـ.

ل lám l

Seznamte se s písmenem

ل je obyčejné „l“. Je to vysoký svislý tah a vyplatí se poznat ho dobře: je to také písmeno uvnitř الـ, slůvka, kterým začíná spousta podstatných jmen.

Jeho tvary

  • ل Samostatně
  • لـ Na začátku
  • ـلـ Uprostřed
  • ـل Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ل se napojuje na obě strany. Na začátku a uprostřed slova je to prostý svislý tah; na konci se stáčí do širokého háku pod linkou.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • لَ la
  • لُ lu
  • لِ li

S dlouhou samohláskou

  • لَا lá
  • لُو lú
  • لِي lí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • لْ l أَلْ al ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • لَيْ laj
  • لَوْ lau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ lla حَلَّ ḥalla ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً lan عَسَلًا ʿasalan ve slově
  • ـٌ lun عَسَلٌ ʿasalun ve slově
  • ـٍ lin عَسَلٍ ʿasalin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • لَيْلٌ

    lajlun Význam: noc Na začátku

  • حَلِيبٌ

    ḥalíbun Význam: mléko Uprostřed

  • عَسَلٌ

    ʿasalun Význam: med Na konci

Procvičte si ho

  • Které je písmeno „l“?

    Odpověď: ل — Ano — vysoký tah se zahnutou patkou je ل.

    Jedno z nich leží nízko na lince a má pod sebou tečku. Druhé stojí vysoko. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ل v حَلِيب?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — mezi حَ a يب.

    حَلِيب má po obou stranách ل písmena. Zkuste to znovu.

Dále: م, malá smyčka s ocáskem.

م mím m

Seznamte se s písmenem

م je obyčejné „m“: malá kulatá smyčka s ocáskem, který samostatně klesá pod linku.

Jeho tvary

  • م Samostatně
  • مـ Na začátku
  • ـمـ Uprostřed
  • ـم Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

م se napojuje na obě strany. Smyčka je tam vždycky; přichází a odchází jen ocásek.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • مَ ma
  • مُ mu
  • مِ mi

S dlouhou samohláskou

  • مَا má
  • مُو mú
  • مِي mí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • مْ m أَمْ am ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • مَيْ maj
  • مَوْ mau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ mma أُمٌّ ummun ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً man قَلَمًا qalaman ve slově
  • ـٌ mun قَلَمٌ qalamun ve slově
  • ـٍ min قَلَمٍ qalamin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • مِفْتَاحٌ

    miftáḥun Význam: klíč Na začátku

  • قَمَرٌ

    qamarun Význam: měsíc Uprostřed

  • قَلَمٌ

    qalamun Význam: pero Na konci

Procvičte si ho

  • Které se čte „ma“?

    Odpověď: مَ — Ano — malý šikmý tah nahoře dělá zvuk „a“.

    Šikmý tah nad písmenem je fatha a dělá zvuk „a“. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí م v قَلَم?

    Odpověď: Na konci — Přesně tak — uzavírá slovo.

    قَلَم končí na م. Zkuste to znovu.

Dále: ن — hlubší miska než u ب, s tečkou nahoře.

ن nún n

Seznamte se s písmenem

ن je obyčejné „n“. Samostatně je to hluboká miska s jednou tečkou nad ní — hlubší než ب a tečka je na druhé straně.

před „i“ zůstává tvrdé — „ni“ čtěte jako „ny“, ne jako „ň“

Jeho tvary

  • ن Samostatně
  • نـ Na začátku
  • ـنـ Uprostřed
  • ـن Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ن se napojuje na obě strany. Na začátku a uprostřed slova vypadá velmi podobně jako ب a ت; rozezná je tečka nahoře.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • نَ na
  • نُ nu
  • نِ ni

S dlouhou samohláskou

  • نَا ná
  • نُو nú
  • نِي ní

Se sukúnem — bez samohlásky

  • نْ n أَنْ an ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • نَيْ naj
  • نَوْ nau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ nna جَنَّةٌ džannatun ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً nan لَبَنًا labanan ve slově
  • ـٌ nun لَبَنٌ labanun ve slově
  • ـٍ nin لَبَنٍ labanin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • نَافِذَةٌ

    náfidhatun Význam: okno Na začátku

  • مَدِينَةٌ

    madínatun Význam: město Uprostřed

  • لَبَنٌ

    labanun Význam: mléko Na konci

Procvičte si ho

  • Které má tečku nahoře?

    Odpověď: ن — Ano — ب nese tečku dole, ن nahoře.

    Obě mají přesně jednu tečku. Rozdíl je v tom, kde sedí. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ن v مَدِينَة?

    Odpověď: Uprostřed — Přesně tak — mezi دِي a ة.

    مَدِينَة nekončí na ن — končí na ة. Zkuste to znovu.

Dále: ه, lehké h — a písmeno, které mění tvar ze všech nejvíc.

ه há h

Seznamte se s písmenem

ه je lehké vydechnutí na místě českého „h“, ale bez hlasu — a tvoří se u úst, ne hluboko v hrdle jako ح.

lehké vydechnutí na místě českého „h“ v „hlavě“, ale bez hlasu — arabské ه je neznělé

Jeho tvary

  • ه Samostatně
  • هـ Na začátku
  • ـهـ Uprostřed
  • ـه Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ه se napojuje na obě strany a žádné písmeno se nemění víc: malá smyčka samostatně, vysoká smyčka na začátku, kosočtverec uprostřed a otevřený oblouk na konci. Všechny čtyři jsou totéž písmeno.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • هَ ha
  • هُ hu
  • هِ hi

S dlouhou samohláskou

  • هَا há
  • هُو hú
  • هِي hí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • هْ h أَهْ ah ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • هَيْ haj
  • هَوْ hau

Se šaddou — zdvojené

  • ـّ hha سَهَّلَ sahhala ve slově

S tanwínem — na konci slova

  • ـً han وَجْهًا wadžhan ve slově
  • ـٌ hun وَجْهٌ wadžhun ve slově
  • ـٍ hin وَجْهٍ wadžhin ve slově

Najděte ho ve slovech

  • هِلَالٌ

    hilálun Význam: srpek měsíce Na začátku

  • نَهْرٌ

    nahrun Význam: řeka Uprostřed

  • وَجْهٌ

    wadžhun Význam: tvář Na konci

Procvičte si ho

  • Které je to lehké h, tvořené u úst?

    Odpověď: ه — Ano — ه je to lehké; ح vzniká mnohem níž, v hrdle.

    Jedno z nich sdílí tělo s ج a خ. To je to těžké. Zkuste to znovu.

  • Kde stojí ه v وَجْه?

    Odpověď: Na konci — Přesně tak — uzavírá slovo.

    وَجْه končí na ه. Zkuste to znovu.

Dále: و, které dělá víc než jednu věc.

و wáw w Žádný přesný český protějšek

Seznamte se s písmenem

و dělá víc než jednu věc. Může být souhláska „w“ — ta z anglického „water“, ne české „v“ — může protáhnout „u“ na dlouhé „ú“ a může pomoct vytvořit zvuk „au“.

jako anglické „w“ ve „water“, nikdy ne české „v“

Jeho tvary

  • و Samostatně
  • و Na začátku
  • ـو Uprostřed
  • ـو Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

Jako د může و přijmout spojení od písmene před sebou, ale nikdy se nenapojí na to za sebou.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • وَ wa
  • وُ wu
  • وِ wi

S dlouhou samohláskou

  • وَا wá
  • وِي wí

و nemá vlastní řádek s dlouhým „ú“ — و tím zvukem samo je, takže ho nemůže ještě jednou nést. Potkáte ho vždycky hned po jiném písmeni, jako v بُو a ve slově نُور. بُو bú

Se sukúnem — bez samohlásky

  • وْ w أَوْ au ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • بَوْ bau

Najděte ho ve slovech

  • وَرْدَةٌ

    wardatun Význam: růže Na začátku

  • نُورٌ

    núrun Význam: světlo Uprostřed

  • دَلْوٌ

    dalwun Význam: vědro Na konci

Procvičte si ho

  • V وَرْدَة se و čte jako:

    Odpověď: wa — Ano — na začátku tohoto slova je و souhláska a nese krátké „a“.

    Tady و otevírá slovo a má vlastní znaménko samohlásky, takže pracuje jako souhláska. Zkuste to znovu.

  • Co dělá و v بُو?

    Odpověď: protahuje „u“ na dlouhé „ú“ — Přesně tak — و drží „u“ z بُ, takže vyjde „bú“.

    بُ se už čte „bu“. Zamyslete se, co k tomu و přidává. Zkuste to znovu.

Dále: ي, které má také víc než jeden úkol. و jste teď viděli ve třech rolích.

ي já j

Seznamte se s písmenem

ي je partner و. Může být souhláska „j“, může protáhnout „i“ na dlouhé „í“ a může pomoct vytvořit zvuk „aj“.

Jeho tvary

  • ي Samostatně
  • يـ Na začátku
  • ـيـ Uprostřed
  • ـي Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

Na rozdíl od و se ي napojuje na obě strany, takže se protahuje do sousedních písmen.

Přečtěte si ho

S krátkou samohláskou

  • يَ ja
  • يُ ju
  • يِ ji

S dlouhou samohláskou

  • يَا já
  • يُو jú

ي nemá vlastní řádek s dlouhým „í“ — ي tím zvukem samo je, takže ho nemůže ještě jednou nést. Potkáte ho vždycky hned po jiném písmeni, jako v بِي a ve slově فِي. بِي bí

Se sukúnem — bez samohlásky

  • يْ j أَيْ aj ve slově

Zvuky „aj“ a „au“

  • بَيْ baj

Najděte ho ve slovech

  • يَدٌ

    jadun Význam: ruka Na začátku

  • بَيْتٌ

    bajtun Význam: dům Uprostřed

  • فِي

    fí Význam: v Na konci

Procvičte si ho

  • V يَد se ي čte jako:

    Odpověď: ja — Ano — otevírá slovo a nese vlastní samohlásku, takže je to „ja“.

    Písmeno, které začíná slovo a má znaménko samohlásky, pracuje jako souhláska. Zkuste to znovu.

  • Co pomáhá ي vytvořit v بَيْت?

    Odpověď: zvuk „aj“ — Přesně tak — بَ plus يْ dává „baj“ a ت slovo uzavírá.

    ي tu nese sukún, takže nemá vlastní samohlásku a splývá s „a“ před sebou. Zkuste to znovu.

Dále: alif — a hamza, kterou často nese. Nejsou to tytéž věci.

ا alif á

Seznamte se s písmenem

Alif je zvláštní. Sám o sobě protahuje „a“ na dlouhé „á“. Na začátku mnoha slov nese hamzu — krátké zaražení hlasu — a pak o způsobu čtení rozhoduje znaménko samohlásky.

Jeho tvary

  • ا Samostatně
  • ا Na začátku
  • ـا Uprostřed
  • ـا Na konci

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

Alif se nikdy nenapojí na písmeno za sebou.

Přečtěte si ho

S dlouhou samohláskou

  • بَا bá

S hamzou

  • أَ a
  • أُ u
  • إِ i
  • آ á آدَمُ ádamu ve slově

Najděte ho ve slovech

  • أَسَدٌ

    asadun Význam: lev Na začátku

  • بَابٌ

    bábun Význam: dveře Uprostřed

  • عَصًا

    ʿaṣan Význam: hůl Na konci

Procvičte si ho

  • Které se čte „i“?

    Odpověď: إِ — Ano — když je znaménko dole, sejde pod alif i hamza.

    Podívejte se, kde malé znaménko sedí. Zvuk „i“ se píše vždy pod písmeno. Zkuste to znovu.

  • Co dělá alif v بَاب?

    Odpověď: dělá dlouhé „á“ — Přesně tak — alif drží „a“ z بَ, takže vyjde „báb“.

    بَ se už čte „ba“. Alif nepřidává novou samohlásku — protahuje tu, která tam je. Zkuste to znovu.

Dále: ء samostatně — totéž zaražení hlasu, bez alifu pod sebou.

ء hamza ʾ

Seznamte se s písmenem

ء je samo to zaražení hlasu — přeryv, který uděláte mezi „a“ a „auto“, aby z toho nebylo jedno slovo. Někdy se píše samostatně a někdy sedí na židličce: ا, و nebo ي. Židlička je jen židlička; zvuk je pořád stejný.

krátké zaražení hlasu, jaké uděláte mezi „a“ a „auto“, aby z toho nebylo jedno slovo

Jeho tvary

ء

ء se nenapojuje na nic ani z jedné strany. Když sedí na židličce, napojuje se židlička, ne hamza — proto písmeno pod ní může v každém slově vypadat jinak, zatímco znaménko zůstává úplně stejné.

Najděte ho ve slovech

  • سُؤَالٌ

    suʾálun Význam: otázka Uprostřed

  • بِئْرٌ

    biʾrun Význam: studna Uprostřed

  • سَمَاءٌ

    samáʾun Význam: nebe Na konci

Procvičte si ho

  • Jak zní ء?

    Odpověď: jako zaražení hlasu — Ano — týž přeryv, jaký uděláte mezi „a“ a „auto“.

    Není to zvuk, který se vydechne. Je to zastavení. Zkuste to znovu.

  • Co je ؤ v سُؤَال?

    Odpověď: hamza napsaná na židličce z و — Přesně tak — و je tu jen židlička; vyslovujete to malé znaménko nahoře.

    Podívejte se na malé znaménko sedící na و. Zkuste to znovu.

Dále: ة, písmeno, které se objevuje výhradně na konci slova.

ة tá marbúta a

Seznamte se s písmenem

ة stojí na konci slova. Přečtěte jeho koncovku spolu s ním a ة zazní jako „t“ — مَدْرَسَةٌ je „madrasatun“. Zastavte se na slově a koncovka odpadne, zbude prosté „a“: „madrasa“.

na konci slova — „a“, když se na něm zastavíte, a „t“, když čtete i jeho koncovku

Jeho tvary

ـة

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ة sedí na konci slova. Může přijmout spojení od písmene před sebou, ale za ním už nic nenásleduje — proto má jen tento jediný tvar.

Najděte ho ve slovech

  • مَدْرَسَةٌ

    madrasatun Význam: škola Na konci

Procvičte si ho

  • Kde se ة obvykle objevuje?

    Odpověď: Na konci — Ano — jinde ji nepotkáte.

    Vzpomeňte si na مَدْرَسَةٌ. Kde ve slově ة sedí? Zkuste to znovu.

  • Jak se čte ة v مَدْرَسَةٌ, když se na slově zastavíte?

    Odpověď: a — Přesně tak — koncovka odpadne a řeknete „madrasa“.

    Když se na konci slova zastavíte, koncovka odpadne a ة uslyšíte jako prostou samohlásku. Zkuste to znovu.

Dále: ى — další zakončení, a další, které není tím, čím vypadá.

ى alif maksúra á

Seznamte se s písmenem

ى vypadá jako ي, které přišlo o tečky, ale žádné „j“ to není. Na konci slova se čte jako dlouhé „á“ — je to alif v jiném kabátě.

vypadá jako ي bez teček, ale čte se „á“

Jeho tvary

ـى

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

ى se objevuje výhradně na konci slova, napojené na písmeno před sebou. Proto je tu jeden tvar, a ne čtyři.

Najděte ho ve slovech

  • عَلَى

    ʿalá Význam: na Na konci

  • إِلَى

    ilá Význam: k, do Na konci

  • مُسْتَشْفًى

    mustašfan Význam: nemocnice Na konci

Procvičte si ho

  • Jak se čte ى na konci عَلَى?

    Odpověď: jako dlouhé „á“ — Ano — vypadá jako ي bez teček, ale čte se „á“.

    Nemá tečky a není to „j“. Řekněte „ʿalá“ nahlas a poslechněte si konec. Zkuste to znovu.

  • Kde se ى objevuje?

    Odpověď: Na konci — Ano — jinde ji nepotkáte.

    Vzpomeňte si na عَلَى, إِلَى a مُسْتَشْفَى. Kde v každém z nich ى sedí? Zkuste to znovu.

Dále: لا — dvě písmena zapsaná jedním tvarem.

لا lám alif lá

Seznamte se s písmenem

لا není nové písmeno. Je to ل, po němž jde ا, zapsané jedním tvarem, protože se ta dvojice vyskytuje velmi často. Samostatně to znamená „ne“.

Jeho tvary

لا

ل přijímá spojení od toho, co stojí před ním, a ا je uzavírá — přesně jak se chovají zvlášť. Proto uvidíte لا jak napojené zprava, tak stojící volně.

Najděte ho ve slovech

  • لَا

    lá Význam: ne Na začátku

  • سَلَامٌ

    salámun Význam: mír Uprostřed

  • أَوْلَادٌ

    auládun Význam: děti Uprostřed

Procvičte si ho

  • Ze kterých dvou písmen se skládá لا?

    Odpověď: ل + ا — Ano — ل a ا, zapsaná jedním tvarem.

    Řekněte to nahlas: „lá“. Která dvě písmena by to zapsala? Zkuste to znovu.

  • Jak se čte لا?

    Odpověď: lá — Přesně tak — „lá“. Samostatně je to slovo „ne“.

    Čtěte zprava doleva: nejdřív ل a pak ho ا protáhne. Zkuste to znovu.

Dále: الـ, slůvko, kterým začíná spousta podstatných jmen.

ال al — určitý člen al-

Seznamte se s písmenem

الـ obvykle znamená totéž co české „ten určitý“ a připojuje se zepředu k podstatnému jménu, místo aby stálo samostatně. Čeština člen nemá, takže se v překladu často nijak neprojeví — v arabském textu je ale vidět všude.

Jeho tvary

الـ

Krátká čárka vedle písmene ukazuje, kde se napojuje na sousední písmeno. Není to znaménko a není to část písmene — je to samotné spojení.

الـ není jediné písmeno s vlastními čtyřmi tvary — je to dvoupísmenná předpona, jejíž ل se napojuje dopředu do slova, ke kterému se připojuje.

  • a- — zde „l“ neuslyšíte — místo něj se zdvojí následující písmeno

Najděte ho ve slovech

  • الْبَيْتُ

    al-bajtu Význam: ten dům Na začátku

  • الشَّمْسُ

    aš-šamsu Význam: to slunce Na začátku

Procvičte si ho

  • Co obvykle znamená الـ?

    Odpověď: že jde o něco určitého — Ano — označuje podstatné jméno jako to určité.

    Porovnejte بَيْتٌ („nějaký dům“) s الْبَيْتُ. Co přibylo? Zkuste to znovu.

  • Co se stane s ش v الشَّمْسُ?

    Odpověď: Ve výslovnosti se zdvojí. — Přesně tak — „l“ neuslyšíte; místo něj se zdvojí ش, a vyjde „aš-šamsu“.

    Řekněte nahlas: „aš-šamsu“. Poslechněte si, co se stane s ش. Zkuste to znovu.

To je celá abeceda: 28 písmen, znaménka, která k nim patří, a zakončení i zápisy, se kterými se potkáte nejčastěji. Vezměte pomalu vokalizované slovo, písmeno po písmeni, a zjistíte, že ho už dokážete rozluštit.